Deník výpravy

Jednotlivé dny : [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14]

  Hodinky mě budí čtvrt hodinky před sedmou hodinou, což se sice snažím ignorovat, ale okolním ruchem jsem donucen k tomu abych po chvíli opustil teplo spacáku a stanu. Venku je opět pěkně i když tak brzo po ránu docela chladno. Po symbolické snídani, ještě symboličtější ranní hygieně a bourání a balení stanů opouštíme chvilku po osmé hodině naše nouzové nocležiště a odjíždíme do Národního parku Rondane, který se po většinu dnešního dne stal cílem naší výpravy. Rondane Turistickým centrem této oblasti je malé městečko Otta, kam přijíždíme asi po hodině. Zastavujeme pochopitelně u íčka, ale je neděle a tak je ráno zavřeno. Z Otty pokračujeme po úhradě dvaceti NOKů šotolinovou soukromou cestou vzhůru do hor. V deset hodin přijíždíme na provizorní parkoviště, kde končí motorizovaná část naší cesty a ke slovu se konečně dostanou dolní končetiny. Vystupujeme tedy z autobusu a po šotolinové dálnici se pěšky vydáváme směrem k chatě Rondvassbu (13.jpg). Ta leží na břehu jezera Rondvatnet (12.jpg, 14.jpg, kam se konečně dostáváme po hodině a půl pochodu. Čtyři kilometry, které nám sliboval Laďa jsme ušli snad dvakrát. Počasí se rapidně zhoršilo, nad kopci se valí mračna a fouká studený vítr. Zahříváme se tedy douškem slivovice a většina se vypravuje na výstup na horu Storronden (19.jpg), jejíž vrcholek dosahuje nadmořské výšky 2138 metrů. Prudké stoupání, chladno a vítr důkladně prověřuje fyzickou schránku. Rondane Po více než hodinovém výstupu do sedla (8.jpg, 9.jpg,10.jpg, 11.jpg) toho mám tak akorát a tak po chvíli odpočinku otáčím a spolu s několika dalšími kolegy sestupuji zpět k jezeru. Další pokračují a později skutečně dosahují samotného vrcholu Storronden, odkud však kvůli mrakům a mlze nic nevidí. My slabší se mezitím vracíme zpět dolů a v chatách marně hledáme avizovanou sušárnu. Potom se ve trojici vydáváme k vodopádu, který zatím jen tušíme mezi skalisky odkud vytéká spousta vody. Po cestičce docházíme až ke strmé skalní stěně, kde cesta jakoby končí. Dále je třeba pokračovat buď vodou (18.jpg) (tuto variantu volím já) anebo absolvovat horolezecké cvičení a přelézt asi 5 metrů po strmé skále (Jirka s Katkou). Za mokré boty a horké chvíle na skále jsme odměněni krásným pohledem na vodu padající z výšky několika metrů (15.jpg, 16.jpg, 17.jpg). Rondane Poté se po stejné krkolomné cestě vracíme k jezeru a po druhém břehu řeky Store Ula se vydáváme zpět k autobusu. Tentokrát ne po uježděné šotolinové cestě, ale po uzoučkých pěšinkách, které se klikatí mezi potůčky, mokřady a sněhovými políčky (20.jpg, 21.jpg). Překonávání těchto nástrah norské přírody se po chvíli stává naprostou samozřejmostí. Cestou míjíme jen pár ovcí a německých turistů. Chvíli před smluveným odjezdem, který byl stanoven na sedmnáctou hodinu, konečně přicházíme k autobusu. Boty je lepší nesundávat, protože první pořádná zátěž zanechala na nohách své stopy. Následuje přesun do nejsevernějších končin Norska které navštívíme, do kraje Romsdal. Projíždíme nádhernou krajinou, míjíme desítky vodopádů a asi na patnáct minut zastavujeme u stěny Trollů - Trollvegen , jež je však neprodyšně zahalena v mracích (22.jpg). Jen na malou chvíli vylézá špička masivu, který se tyčí kilometr nad parkovištěm (23.jpg) na kterém stojí naše Karosa. Po této krátké zastávce pokračujeme do dnešního cílového místa, městečka Andalsnes, kde v místním kempu strávíme čtyři příští noci. Kemp nám svou výbavou po delší době připomíná, že žijeme na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Několik sporáků, pračka, sušička, teplé sprchy, většina z toho však na žetony v hodnotě deseti NOKů. Jsme teprve třetí den na cestě a už teplou sprchu ? Tak to tedy ne, pro dnešek musí stačit umyvadlo, kde teče teplá voda zdarma a neomezeně dlouho. Před půlnocí uléhám do svého spacáku. Venku horečně probíhají přípravy silnější skupiny, která zítra vyrazí na tři dny do hor.

další den - DEN ČTVRTÝ

© 2000 hynna

Úvod | Deník | Fotoarchiv | Fotofilm | Guestbook