Deník výpravy

Jednotlivé dny : [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14]

  Odjezd z kempu je Cesta dnes stanoven již na půl osmou což nutí většinu z nás vstávat v čase, který není pro tento druh činnosti zrovna ideální. V silnější skupině, která čítá téměř třicet lidí, finišují přípravy na třídenní přechod hor a proto lze dvacetiminutové zpoždění při odjezdu považovat za přijatelné. Po půlhodince jízdy čeká naši Karosu první velká zkouška. Čeká nás výjezd cestou Trollů, před níž nás dopravní značka varuje před všudypřítomností těchto norských skřítků. Tato cesta byla otevřena v roce 1936 králem Hakonem VII. po osmileté výstavbě. V jedenácti serpentinách Trolstigen údajně překonáváme nejvyšší převýšení v Evropě a po půlhodince jízdy se zastávkou u vodopádu Trollstigfossen (024.jpg, 25.jpg, 49.jpg) se dostáváme na samý vrcholek hory Stigroa. Ocitáme se však v mracích a v mlze, takže ze slibované vyhlídky Trollstigen na údolí Utsikten-Isterdalen není nic. Pokračujeme tedy v cestě a před desátou hodinou přijíždíme do obce Liabygda odkud nás čeká krátký trajekt (26.jpg) přes Storfjord do městečka Stranda. Zde u mořské hladiny již opět vysvitlo sluníčko a chladno a vlhko z hor je minulostí. Jedeme okolo SunnyIvsfjordu do Hellesyltu (27.jpg,28.jpg). Tady nás po hodinovém čekání a prohlídce města čeká další trajekt, tentokrát spíše vyhlídkový. Vydáme se na plavbu fjordem Geiranger (29.jpg,30.jpg, 31.jpg,32.jpg, 35.jpg), který je prý nejkrásnější v celém Norsku. Během třičtvrtěhodinové plavby se nám naskýtají krásné výhledy na zasněžené vrcholky, nejrůznější výletní loďky, množství vodopádů i na největší atrakce, vodopády Sedm sester (33.jpg) a Ženich (34.jpg). Těsně před přistáním v Geirangeru míjíme záoceánskou loď (36.jpg) a poté již opět vjíždíme na pevnou zem. Orlí cestou se dostáváme k vyhlídce Geirangerfjord Ornevegen odkud je krásný pohled na fjord, kterým jsme před chvilkou pluli (37.jpg, 38.jpg, 39.jpg, 40.jpg). Po důkladném pokochaní pokračujeme v cestě. Musíme znovu překonat Storfjord, tentokrát na trase Eidsdal - Linge. Přijíždíme k trajektu, ale je zde příliš mnoho aut a tak musíme počkat na další. Asi hodiny volného času využívám k prohlídce Eidsdalu a nákupu pohledů. Deset minut po třetí hodině konečně odjíždíme trajektem do Linge. Cestou přes město Tafjord k přehradě Zakariasdammen (41.jpg) baví Laďa celý autobus recitací veršů od svého oblíbeného básníka Anreje Pláuky. Pro příklad uvádím báseň Idů ženy z pola, kterou nám přednesl v jednom z předlouhých silničních tunelů : Idů ženy z pola, nesů ryče - piče. Po kulturní vložce se konečně dostáváme k přehradě a před branami vodní elektrárny skryté ve skále odstavujeme autobus. Silnější skupina provádí poslední úpravu své bagáže a zatím ještě společně s tou slabší se vydává k vodopádu Reindalsfossen (42.jpg, 43.jpg, 44.jpg, 45.jpg). Tam přicházíme kolem šesté hodiny večerní. Zde mají členové silnější skupiny poslední šanci si svůj šílený úmysl rozmyslet a vrátit se s ostatními zpět k autobusu. Rozhodnutí však nemění nikdo a tak zatímco mi slabší se vracíme k autobusu, osmadvacet postav se pomalu ztrácí v prudkém stoupání. Po sedmé hodině odjíždíme od přehrady a vracíme se zpátky do kempu v Andalsnes. Cestou zastavujeme na dalším zajímavém místě této části Norska. Gudbrandsjuvet (46.jpg, 47.jpg) je místo kde dravá říčka protékající pod silnicí vytváří jeden z mnoha krásných obrazů severské přírody. Kolem deváté hodiny opět přijíždíme na Trollstigen. Je sice stále zataženo, ale mraky se trošku zvedli a tak se nám otevírá pohled shora na cestu Trollů (48.jpg, 50.jpg, 51.jpg) a na údolí do kterého nás tato cesta přivede a v němž leží i náš kemp. Poté nás již čeká jen krátká cesta do kempu. Deset minut po jedenácté se snaží Laďa svolat zájemce do "letního kina Karosa", kde se promítá velmi hodnotný snímek, jehož název si bohudík nepamatuji. Děj většinu osazenstva uchvátil natolik, že po chvíli téměř všichni spí. Po chvíli vzbudí pozornost výkřik do tmy jednoho z našich řidičů, který se slovy "Kurva nespi" snaží vzbudit kolegu. Po půlnoci budí téměř všechny přítomné titulky a odcházíme do svých stanů. Je jedna hodina v noci, je docela šero, ale tma vypadá jinak.

další den - DEN PÁTÝ

© 2000 hynna

Úvod | Deník | Fotoarchiv | Fotofilm | Guestbook