Deník výpravy

Jednotlivé dny : [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14]

  Balení zavazadel, bourání stanů. Dnes opouštíme kraj Romsdal a čeká nás přejezd o kousek jižněji na tábořiště k řece Sjoa. Nejdříve se však podíváme k Romsdalshornu, nejvyšší hoře pohoří Romsdalen. Vystupujeme do sedla (64.jpg, 65.jpg), odkud bývá krásný výhled na údolí s městem Andalsnes i na protější Trollveggen. Romsdalshorn Bohužel počasí nám opět nepřeje a nízká oblačnost nám odkrývá tento pohled vždy jen na malou chvíli. Po poledni se naposledy vracíme do Andalsnes. Ve městě je půlhodinový rozchod během něhož řidiči jedou do kempu zapřahují vozík se zavazadly a před půl druhou opouštíme toto místo nadobro. Přesun k řece Sjoa většina z nás opět zaspala. Po hodině a půl cesty děláme přestávku v městě Dombas čímž činíme velkou radost zejména místním domorodcům doplňujícím své zásoby vodky a piva, které jsou díky prohibici závislé především na turistech z ČR a Polska. Opravdové překupnictví v podání Ladě nás však čeká až večer u řeky Sjoa. Po hodinové pauze a uspokojení poptávky alkoholuchtivých norů pokračujeme v cestě, abychom před půl šestou konečně dorazili na tábořiště řeky Sjoa (66.jpg). Počasí je zde úplně jiné než o kousek severněji, obloha bez mráčku a slunce pálí. Obraz romantického tábořiště, který sliboval informační letáček, poněkud narušoval fakt, že právě v těchto místech norové rozšiřovali úzkou šotolinovou cestu. tábořiště řeky Sjoa Naštěstí po čtyři dny co jsme tu bydleli stavební práce neprobíhali a tak se tohle tábořiště ukázalo možná nejlepším z celého zájezdu. Stavění stanů, zhotovování pokrmů a prohlídka okolí zaujala většinu zájezdu natolik, že si někteří ani nevšimli čilého obchodního ruchu kolem naší Karosy. Jak druhý den prozradili čísla namalovaná na špinavém autobusu obchodovalo se zde skutečně ve velkém. Největším zákazníkem byl zřejmě obyvatel blízké vesnice, jehož chvíle však měli přijít teprve později. Po zabydlení se uskutečnil druhý a zároveň poslední fotbalový mač tohoto zájezdu. Bylo jen otázkou času kdy malý gumový míček sjede ze svahu do řeky Sjoa, která ho odnese pryč. Přesto nám hra na hrbatém povrchu připomínajícím oraniště vydržela skoro hodinu a půl. Výsledkem zápasu byla výhra 7:6 a můj vyvrtnutý kotník. Večer pak probíhal v pohodě u ohýnku až do chvíle kdy se objevil právě ten nor, který odpoledne nakupoval od Ladě hektolitry vodky. Přijel již ve značně podroušeném stavu, zpočátku se choval docela přátelsky a k velké radosti některých jedinců rozdával vodku, kterou odpoledne nakoupil. Po chvíli však začal být agresivní a bylo zřejmé, že se ho jen tak nezbavíme. Navíc nás, kteří jsme měli stany postavené u cesty nebylo zrovna do smíchu při představě jak v tomto stavu odjíždí se svým autem. Asi má však v podobných situacích praxi, protože byť na nohou se držel stěží, autem projel mezi stany a stromy naprosto brilantně a tak jsme mohli kolem druhé hodiny ráno konečně ulehnout.

další den - DEN OSMÝ

© 2000 hynna

Úvod | Deník | Fotoarchiv | Fotofilm | Guestbook